Tajemství vína (6. část)

Autor: Tesař Oto <oto.tesar(at)volny.cz>, Téma: Z tisku, Zdroj: www.stribro.net, Vydáno dne: 20. 01. 2005

Milý přátelé vína, tento díl na?eho poznávání vína jsem původně hodlal věnovat hodnocení vín a svým způsobem tak i učiním. Ale slovy někoho, kdo nás, bohu?el, ji? opustil, někoho kdo vínem ?il celý ?ivot, vínu se celý ?ivot kořil a také vínu rozuměl jako málo kdo. Tím někým byl pan Miroslav Horníček.

Jistě si vzpomenete na jeden z mých předchozích článků ve kterém jsem soudil takzvané ?televizní znalce?. Tedy jedince, kteří prezentují své rádoby odborné názoru o víně ?iroké divácké obci. Vzpomínám si na jeden pořad ve kterém byl pan Horníček vyzván k hodnocení jemu předlo?eného červeného vína. Kdy? víno prohlédl, ovoněl a posléze ochutnal, pravil: ?Je to dobré víno a červené??. A tím bylo řečeno v?e podstatné.

Vychutnejme si tedy komentář pana Horníčka k citátu francouzského spisovatele F.Rabelaise.

?Otevírali jste někdy láhev vína? Saprlot! Jen si vzpomeňte, jak bla?eně vám při tom bylo!?

?Souhlasím plně s panem Rabelaisem, včetně toho jeho francouzského saprlot! Ano! Saprlot! Kdo necítí tuto bla?enost, nemá právo otevírat láhev vína! Buď je otevírání vína a jeho pití obřadem bla?enosti, anebo není ničím. Kdo pije víno, aby se opil, je hlupák. Lidé podléhají čím dál více spěchu či pověře, ?e mají spěch. A odbývají v?echno: četbu, jídlo, pití i lásku. V?echno se děje ve spěchu a jen pro faktickou stránku věci. Zhltne se jídlo, abychom byli nasyceni, zhltne se kniha, hltá se i něha. Pokud jsme je?tě něhy vůbec schopni. Podívejme se na skutečné mistry ?ivota, podívejme se, jak oni berou do ruky knihu, láhev vína i ?enskou ruku. Dívejme se na ně a učme se. Učme se předev?ím umění postát a pobýt. Nespěchat. Za?il jsem hostitele a je jedno, zda soukromé či veřejné, kteří mi přiná?eli sklenku vína či jídlo tak, ?e jsem předem věděl: jde tady o obřad. Nelze to pouze vypít či sníst. A otevírání láhve je takovou malou slavností. Nejde, nesmí jít o to ji pouze zbavit zátky. Ten ně?ný tlak, kterým se vývrtka dostává dovnitř a ten stejně ně?ný tlak, kterým ji táhneme ven, to je úkon! Učme se od mistrů ?ivota a dívejme se i v těchto maličkostech s úctou a pokorou na jejich gesta! Dívejme se, jak dr?í ve svých dlaních láhev je?tě zavřenou, jak čtou a dávají číst jméno vína, jak pomalu v?e chystají, jak si počkají ve chvíli, kdy zátka opou?tí hrdlo láhve, na onen přesladký zvuk, jak přičichnou k zátce právě vyta?ené, jak tato jim není jen odpadem, který u? nic neznamená, jak nalévají první sklenku a hledí pak na víno proti světlu, jak k němu přičichnou, jak zvou v?echny smysly k tomu slavnému zahájení, dívejme se na ně! A učme se od nich, saprlot! Sakrbleu! Mon Dieu!?

Co dodat k Mistrovým slovům? Snad jen tolik, ?e právě on byl tím pravým mistrem ?ivota. Poučme se tedy z jeho slov a teprve potom se nám otevře cesta k pochopení pití vína. Snad nám láhev dobrého vína pomů?e maličko zpomalit ten věčný shon a stres v?edních dnů a pomů?e navodit atmosféru pohody a klidu. Zkusme to! Máme na to přece celý ?ivot! Poznávání vína je toti? úkol na celý ?ivot a mů?e mu holdovat vlastně ka?dý, mladý jako starý.