Tajemství vína (6. část)

Tesař Oto - Z tisku - 20. 01. 2005 - 528 přečtení

Milý přátelé vína, tento díl našeho poznávání vína jsem původně hodlal věnovat hodnocení vín a svým způsobem tak i učiním. Ale slovy někoho, kdo nás, bohužel, již opustil, někoho kdo vínem žil celý život, vínu se celý život kořil a také vínu rozuměl jako málo kdo. Tím někým byl pan Miroslav Horníček.

Jistě si vzpomenete na jeden z mých předchozích článků ve kterém jsem soudil takzvané „televizní znalce“. Tedy jedince, kteří prezentují své rádoby odborné názoru o víně široké divácké obci. Vzpomínám si na jeden pořad ve kterém byl pan Horníček vyzván k hodnocení jemu předloženého červeného vína. Když víno prohlédl, ovoněl a posléze ochutnal, pravil: „Je to dobré víno a červené…“. A tím bylo řečeno vše podstatné.

Vychutnejme si tedy komentář pana Horníčka k citátu francouzského spisovatele F.Rabelaise.

„Otevírali jste někdy láhev vína? Saprlot! Jen si vzpomeňte, jak blaženě vám při tom bylo!“

„Souhlasím plně s panem Rabelaisem, včetně toho jeho francouzského saprlot! Ano! Saprlot! Kdo necítí tuto blaženost, nemá právo otevírat láhev vína! Buď je otevírání vína a jeho pití obřadem blaženosti, anebo není ničím. Kdo pije víno, aby se opil, je hlupák. Lidé podléhají čím dál více spěchu či pověře, že mají spěch. A odbývají všechno: četbu, jídlo, pití i lásku. Všechno se děje ve spěchu a jen pro faktickou stránku věci. Zhltne se jídlo, abychom byli nasyceni, zhltne se kniha, hltá se i něha. Pokud jsme ještě něhy vůbec schopni. Podívejme se na skutečné mistry života, podívejme se, jak oni berou do ruky knihu, láhev vína i ženskou ruku. Dívejme se na ně a učme se. Učme se především umění postát a pobýt. Nespěchat. Zažil jsem hostitele a je jedno, zda soukromé či veřejné, kteří mi přinášeli sklenku vína či jídlo tak, že jsem předem věděl: jde tady o obřad. Nelze to pouze vypít či sníst. A otevírání láhve je takovou malou slavností. Nejde, nesmí jít o to ji pouze zbavit zátky. Ten něžný tlak, kterým se vývrtka dostává dovnitř a ten stejně něžný tlak, kterým ji táhneme ven, to je úkon! Učme se od mistrů života a dívejme se i v těchto maličkostech s úctou a pokorou na jejich gesta! Dívejme se, jak drží ve svých dlaních láhev ještě zavřenou, jak čtou a dávají číst jméno vína, jak pomalu vše chystají, jak si počkají ve chvíli, kdy zátka opouští hrdlo láhve, na onen přesladký zvuk, jak přičichnou k zátce právě vytažené, jak tato jim není jen odpadem, který už nic neznamená, jak nalévají první sklenku a hledí pak na víno proti světlu, jak k němu přičichnou, jak zvou všechny smysly k tomu slavnému zahájení, dívejme se na ně! A učme se od nich, saprlot! Sakrbleu! Mon Dieu!“

Co dodat k Mistrovým slovům? Snad jen tolik, že právě on byl tím pravým mistrem života. Poučme se tedy z jeho slov a teprve potom se nám otevře cesta k pochopení pití vína. Snad nám láhev dobrého vína pomůže maličko zpomalit ten věčný shon a stres všedních dnů a pomůže navodit atmosféru pohody a klidu. Zkusme to! Máme na to přece celý život! Poznávání vína je totiž úkol na celý život a může mu holdovat vlastně každý, mladý jako starý.


Známkování (jako ve škole) : [Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1]

Celý článek | Komentáře: 0 | Známka: | Oznámkovalo: | Informační e-mail Vytisknout článek | Zdroj: www.stribro.net

 
 
WebZdarma.cz